15.09.2010
Život!
...Celý článek
...a koza zůstala celá.
„Takže chlapi, já se menuju Fery a celý týdle akci budu velet. Ste tu proto, abyste pokáceli těch pár stromků, moc se s tim necamrali, dostali zaplaceno a šli domů. Máte na to dva dny, zmáknout se to ve čtyřech dá za jeden. Já na to mám sto padesát tisíc a je nás na ně pět. Já mám rovnej podíl jako vy, za zprostředkování a za to, že jsem vám tendle super kšeft dohodil. Když to stihnete za dnešek, tak vám koupim všem pivo za to, že sem s váma nebudu muset zase zejtra. Jak dělat s pilou víte, zkoušky máte, na to sem si osobně dohlíd. Používejte chrániče sluchu a očí, děsně by mě sralo, že mě neuslyšíte a neuvidíte až vám tu budu nadávat, že ste se mi tu zmrzačili. A hlavně byste svým řevem rušili ostatní kámoše při práci, protože pomoci se tu jen tak nedovoláte. Doporučuju taky, abyste se nepletli vzájemně pod nohy, dávali si bacha kam co položíte a doporučuju si hlídat záda, aby vám to někdo nepoložil na ně. Při každým stromu se nestyďte zařvat, že padá, když ho pokládáte. Jste tu sami, nikoho tim nezbudíte a už jsem pár rozdrcenejch chlápků a jejich plačících vdov viděl a ani jedno nevypadlo moc pěkně. No, i když, některý ty vdovičky...che. No nic dál mi tu taky nešermujte s pilama jak při texaským masakru, zmrzačenej a vykrvácenej chlápek není vo nic hezčí, než rozdrcenej. Prostě položim strom, vodrbu z něj těch pár větví a du na další. Na nějaký krvárny tu nejsme dělaný, kdo se s váma má tahat k rakvi. Pojistky sice máte, rodinky hlady nezůstanou, ale neužili byste si prachy co vás čekaj, ty se dělej jen mezi živejma, he he. Začíná bejt vidět, tak se tu moc nepoflakujte, večer si vás přijedu vyzvednout a věřim, že tu ty stromy budou všecky naležato."
Poslední dobou mám docela problémy se spánkem během úplňku. Ne že by to byla nějaká tragická nespavost, ale hůř se usíná a brzo se budím a naprosto neodpočinutý. A někdy během včerejší noci mě napadl námět pro další poetický pokus. Původně to sice měla být povídka, ale když už se to začlo rýmovat, nějakým stylem...
Původně prý severské ženské jméno označující milosrdenství - případně bůh je mé světlo. Nicméně při pohledu do kalendáře mě první napadlo oslavit svátek liščího obydlí.
Dveře mě vykoply do kraválu ulice pod zatažený nebe s kocovinou a bez vůle k životu. Soused optimista vesele zdraví a moje deprese se prohlubuje.
Stojí sněhulák uprostřed sněhové planiny a hledí do skla, kterým k němu jasnícím se šerem pronikají duté, tlumené zvuky typické pro každé všední ráno. Sleduje a naslouchá, skrze sklo plné zvláštních ornamentů, reji života tam venku, nebo uvnitř. Nepřemýšlel nad tím, kde je venku, protože to není pro něho důležité. On je tady, oni tam.
Vážení a milí zaměstnanci. Opět jsme se ocitli na prahu dalšího roku s očekáváním, že bude podstatně lepší než ten uplynulý.
Tak jak to vidíte? Venku sice zataženo, ale relativně teplo. Na to, že je prosinec. Takže už se ozývají hlasy, že Vánoce budou na blátě.
Někdo maluje a docela dobře ho to živí. Princ co smutnou princeznu nerozveselil si dokonce zpívá, že miluje a maluje. Vejtaha.
Tdm, tdm, tdm ... Klapity klap, klapity klap...
Tak mě tak náhle jednoho dne napadl níže uvedený canc. Myslím, že by to mohla být píseň s názvem Hymna malého stavaře. Jenomže ať jsem přemýšlel sebevíc, další verše mě nenapadly. Takže to uveřejňuji nedodělané, a kdyby jste měli nějaký nápad, můžem to zkusit rozšířit. A nebo to necháme propadlišti dějin. Akorát nevim, nápěv... možná nana nana na na nááá.... :o)
Čeho je moc, toho je příliš, říká se. A všeho moc škodí!
Dnes je Martina. Kalendář tak praví. A podle pranostiky by jeden z dnešních oslavenců, ten svatý, měl údajně přijet na bílém koni. A že to není žádný svatoušek. Tedy ten kůň. Sv. Martin samozřejmě ano.
Vstávání je celkově ožehavá záležitost. Zvláště pokud je to vstávání započaté zvukem budíku, tudíž dřívější, než by si byl býval člověk přál. Vstávání se může odehrávat různě. Většinou to začíná hledáním řvoucího čehosi s myšlenkami na vraždu, potom následuje rituál vylézání z postele. A jsme u toho, nejde o to jak a kdy, ale jakou nohou.
Jeden z dřívějších pokusů o něco, co bych nazval poezií. Je to momentálně aktuální, vzhledem k nastávajícímu ročnímu období. Takže se změnou času i změna stylu.
Ona a On měli Ono. Přesný důvod a původ, natož způsob jeho vzniku není znám, protože nebyl nikdo kdo by mohl příhlížet a vše řádně zaznamenat. Kdo ví, třeba malé Ono a jeho rodiče ani nejsou. Většinou se ale předpokládá, že minimálně Ono je.
Na 99,9 procentech map bylo v místech, kde se tento malý ostrůvek nalézal zakresleno moře. Ležel mimo veškeré lodní cesty a mapy, které o něm věděly nebyly veřejné. Pokud přecejenom někdo zabloudil do blízkosti tohoto ostrůvku mohl si do své mapy zakreslit jeho polohu, ale u toho to vždy skončilo. Buď se na ostrůvek zapomnělo, nebo ta dočasná tečka skončila pod rozlitou kávou, či propálená cigaretou.